Augenblick po Wrocławi

Dneska si dáme malý výběr staveb, které potkávám po cestě do školy nebo jinde v okolí. Není to z kvantitativního hlediska převládající druh zástavby, samozřejmě je tu nejvíc činžáků postavených kolem roku 1920*, ale ty si prohlédneme zase jindy. Člověka zvyklého na česká města nicméně právě dnes prezentovaná architektura myslím docela zaujme.

* Stáří domů je ovšem (což je v Polsku dost časté) diskutabilní. Po válce bylo v troskách přibližně 75 % města, hodně bylo postaveno znovu podle původního vzoru a nikdy nevíte, jak to přesně bylo, pokud jde o nějaký konkrétní dům. Tyto informace jsou i na památkách umístěny jen výjimečně. Protože Wrocław nebyla součástí Polska, poněkud se liší důvod, proč vlastně k tak velké destrukci došlo: úplně na konci války (přesně 13. února - 6. května 1945) bylo město v obležení Koněvovy armády a usilovně se bránilo. Přitom obě strany likvidovaly celé bloky domů, aby se v nich nemohl někdo schovávat nebo aby vznikla přistávací plocha pro letadla. Od ledna do května totiž zásobování města probíhalo jen přes letecký most.

Budova bývalé továrny. Na živo působí velmi monumentálně, je obrovská a evokuje mi romány z dob průmyslové revoluce s masami odosobněných dělníků...

Tenhle dům je trochu neobvyklý i na místní poměry. Cihly jsou klasika, ale tvar štítu je docela zvláštní. Krásnej, že jo? Kdo slyší plechovej bubínek? :)

Dům z předchozí fotky stojí naproti kostelu Najświętszej Marii Panny (na fotce vidíte jen špičku štítu úplně vpravo) na ostrově Piasek. Kostel NMP je vlastně na místní poměry dost malý a strohý a především nemá ani jednu parádní věž.

Parádní věží myslím například vež kostela św. Elżbiety. Není sice nejzdobenější, ale zato měří 91 metrů. Pro budoucí návštěvy dodávám, že se nahoru leze po 365 schodech. ;)

Ve Wrocławi je asi deset tisíc mostů. Tohle je jeden z nich, vede ze Śródmieścia, což je vlastně velký ostrov, na malý ostrov Piasek. Ačkoli je úzký, vedou přes něj dvoje tramvajové koleje. Když tudy jede tramvaj, vypadá to krásně starosvětsky. V Praze jsem zvyklá, že tramvaj má kolem sebe skoro vždycky minimálně půl pruhu místa. 

Tohle je průčelí jednoho "menšího" kostela. Překvapující je absence velkých oken. Asi je v něm dost tma, ale bylo zavřeno, tak jsem to nemohla zkontrolovat. Silueta štítu je typická pro západo/severo/polsko/německou (neo)gotiku (nehodící se škrtněte podle hloubky kunsthistorických znalostí). V Gdaňsku jich jsou mraky.

Stejné tvary se opakují i na nádherném Domě pod Gryfami, který stojí na Rynku. Hrozně se mi líbí, jak jsou na fasádě nasázení jako kytky na ubruse vyšívaném richelieu. :)

A tohle už je jedna strana hlavního náměstí historického centra - jmenuje se prostě Rynek. V popředí secesní dům, vzdálenější domy jsou starší.

Pro srovnání a v návaznosti na poznámku v úvodu: fotka stejné části Rynku po válce.

 Pro dnešek vše, dobrou noc.